Projekt vznikl při příležitosti Landscape festivalu 2018 v Praze.

Dráha odešla. Provoz Sokola se změnil. Most pozbyl smyslu. Ploty a dráty zůstaly. Návaznost žádná. Slepačka láká nevítané obyvatele. Přitom na druhé straně mostu o pár metrů dál se sluní pár na trávě. Rozdíl? Obyčejná péče a využití každé rovnější plochy na prudkém svahu k Vítkovu. Z bývalého náspu je na co se dívat…
Neutěšené, zapomenuté místo plné odpadků, se v průběhu několika dnů úplně změnilo. Nový 'průnik' po náspu a podél nohy mostu vznikl jako přesný vyklučený pruh, který trochu provokativně vyznačil změnu místa.
Pražce, které ještě vzpomínají na dobu dráhy, znovu symbolicky ožily a zvali zvědavé návštěvníky k mostu, kde je dále do městské džungle vtáhnul trávní koberec lemován girlandy exotických květů a zrcadel, házejících světýlka jako někde v pralese. Vše bezúdržbové a stálekvetoucí, jak si všichni přejí. Most propojující Vítkov se Žižkovskou sokolovnou byl otevřen a návštěvníkům umožnil pohled z jiné perspektivy a otevřel neznáme pohledy do okolí. Sokolovna je opět alespoň intuitivně propojena s horními sportovišti i Vítkovským vrchem a násep je pozvánkou na Vítkov již při pohledu od Koněvovy ulice.

video landscape festivalu 2018